Volit levici je legitimní a demokratické!

Volit ve svobodných volbách levici je legitimní a demokratické. Naopak, nedemokratické je tvrdit, že pravice je držitelkou pravdy a že levicový volič je nezodpovědný hlupák.

Volit levici je legitimní a demokratické. Stejně jako volit pravici. Nikdy by mě nenapadlo, že budu muset takto banální tvrzení zdůrazňovat ještě dvacet let po sametové revoluci. Ale bohužel dlouholetá vyhrocená mediální štvanice na vše levicové se v poslední době přelila z počítačů českých novinářů do ulic. Tak dlouho psali – někteří žurnalisté už desetiletí – pořád dokola jeden článek, až je někdo vzal vážně. A teď s radostí sledují, jak se na náměstích bijí rudí důchodci s uvědomělými modrými studenty.

Prototypem dobra se stal Modrý tým (http://www.modrytym.cz/o-tymu). Uskupení novodobých svazáků, kde jsou sdruženi „zodpovědní, sebevědomí, schopní aktivní a pracovití“ lidé, kteří věří, že jenom pravice je „zárukou svobody a demokracie“. Už z logiky věci musejí ti druzí být nezodpovědní, frustrovaní, neschopní, pasivní, líní a fanoušci totality a nesvobody.

Dlouholetou mediální masáží se tak podařilo nejen vychovat tisíce lidí bez vlastního názoru a schopnosti kritické sebereflexe. Ale navíc se tak dlouho vzývala svoboda a demokracie (samozřejmě jen pod vedením těch pravých), až se znovu povedlo obě slova nadobro vyprázdnit a celou společnost uvrhnout do atmosféry strachu. Nemálo lidí se opět bojí veřejně přiznat, že by mohli volit KSČM nebo nedejbože ČSSD. Což jsou demokratické strany, ať se to někomu líbí, nebo ne, protože je žádný soud zatím nezakázal.

A to nemluvím o zášti a nenávistí k jednomu politikovi, který je nyní veřejně nazýván diktátorem (http://hn.ihned.cz/c1-43034650-paroubek-je-novy-diktator-a-cesi-to-nechapou) a pokládán za veřejného nepřítele číslo jedna (např. http://www.paroubeknamars.cz). Přitom jde o muže, který si dovolil být premiérem pouhý rok, další čtyři léta strávil v opoziční lavici a jehož morální profil nijak nevybočuje z řady ostatních českých politických výtečníků.

V posledních letech tu tedy vyrostla nová generace, která si myslí, že pravice je dobro, zatímco vše levicové je to nejhorší zlo. V podstatě nic proti tomu, každý svého štěstí strůjce. Hlavní problém je v tom, že tato rostoucí skupina nechápe, jak může mít někdo jiný názor a kazit jim jejich ráj na zemi. V této optice se tak skorokomunistou dokonce mohl stát i americký prezident Barack Obama. A to jen proto, že si dovolil nepostavit v Brdech zbožštělý radar a pokusil se v USA zavést trochu lidštější zdravotnictví. Z tohoto podhoubí pak vybujely iniciativy typu Schovej babičce občanku (aby nemohla volit) nebo Přemluv bábu a dědu (aby volila, jak chce Strana a lid). Po nedávné vajíčkovém zlynčování celého vedení ČSSD je patrně jenom otázkou času, kdy se od verbálních výzev přistoupí k akci i proti natvrdlým levicovým voličům.

Takže, buď si řekněme jasně, že tu chceme pravicovou diktaturu, třeba tolik obdivovaného Pinocheta, nebo pluralitu politických stran. Potom ovšem budeme muset přijmout, že jednou vyhraje ve volbách levice, jindy zase pravice.

A potom taky budeme muset uznat jako nezpochybnitelný fakt, že levicová řešení na řízení společnosti a ekonomiky jsou stejně legitimní jako ta pravicová. A že naopak je nedemokratické tvrdit, že pravice je držitelkou pravdy a že levicový volič je nezodpovědný hlupák. Je prostě fašistické šikanovat lidi jen proto, že chtějí hájit svoje profesní nebo sociální zájmy. Je třeba stále opakovat, že ekonomie, na níž se dnes smrskla celá politika, není exaktní věda, ale pouze soubor protichůdných, často demagogických výroků.

Proto nelze přijmout dnes českými médii masově šířenou nenávist ke všemu levicovému. Tento blud narušuje volnou politickou soutěž a jeho hlasatelé na sebe nechtěně prozrazují, že svou ideologii nadřazují demokracii a svobodě. Nepochopili, že základním projevem demokracie je střídání vlád a programů. A to i těch založených na levicových principech jako jsou lidská solidarita, ekonomické nesobectví, sociální citlivost, stát jako garant jistot a v nejlepším případě ekologická šetrnost.